Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výživa psa

20. 11. 2006

Výživa psa


Z hlediska vývoje se potřeba přítomnosti vlákniny ve stravě vyvinula u divokých předchůdců psů a jejich příbuzných proto, že ulovení býložravci sloužili jako kompletní potrava i s vnitřnostmi naplněnými rostlinnými zbytky. Další součástí potravy jsou pak analogicky také kosti, jež jsou nezbytným zdrojem vápníku, a kůže. Krmná dávka divokých psovitých šelem tedy obsahuje kromě bílkovin ze svaloviny masa i cukry, vlákninu, vitamíny, minerály i tuky.

Trávicí soustava psa

Trávicí trubice psa začíná ústní dutinou - tlamou. Pes tudy přijímá potravu s pomocí předních zubů. Špičáky a řezáky odděluje sousta, která bez většího kousání jazykem posunuje přes hltan do jícnu a polyká. Chuťové pohárky na povrchu jazyka psovi odhalí nebezpečnou nebo nevhodnou potravu. V žaludku, který může mít u velkých psů obsah až 9 litrů, dochází k trávení potravy. Značná velikost tohoto orgánu souvisí se způsobem života divokých vlků a psů: ve smečce uloví kořist, kterou co nejrychleji pozřou a po návratu k mláďatům natrávenou potravu vyvrhnou. Vyprazdňování žaludku začíná půl hodiny až hodinu po nakrmení. Úplně je žaludek vyprázdněn za 6 až 8 hodin po nakrmení.

Další součást trávicí soustavy tvoří tenké střevo, nejdelší část trávicí trubice psa, které měří podle plemene a velikosti psa od dvou do šesti metrů. Skládá se z dvanáctníku, lačníku a kyčelníku. Poblíž dvanáctníku je důležitý trávicí orgán – slinivka břišní, která štěpí nejrůznější složky potravy. Dalším pro trávení velmi důležitým orgánem je žlučník, který napomáhá trávení tuků. Tenké střevo přechází v mnohem kratší tlusté střevo (okolo půl metru), ve kterém probíhá především zahušťování výkalů. Posledním úsekem trávicí trubice je konečník opatřený svěračem.


Co musí obsahovat vyvážená strava

Pes přijímá krmivo proto, aby získal energii nutnou pro život. Jeho strava proto musí obsahovat všechny nezbytné hlavní živiny, a to ve správném množství a vzájemném poměru. Aby pes zdárně prospíval, musí být krmen pravidelně a v míře přiměřené věku, kondici, zdravotnímu stavu a druhu fyzické zátěže. Poskytovaná strava musí obsahovat vyvážené množství bílkovin, uhlohydrátů, tuků, vitamínů, minerálních a stopových látek a vody. Živiny psovi poskytují energii potřebnou pro pohyb, růst, reprodukci nebo teplo.

Mezi uhlohydráty,které zásobují organismus energií a mohou se přeměňovat na tělní tuk, řadíme jednoduché cukry (např. glukózu nebo škrob). Tuky obsahují oproti uhlohydrátům nebo bílkovinám zhruba dvojnásobné množství energie. Napomáhají vstřebávání v tuku rozpustných vitamínů, dodávají organismu esenciální mastné kyseliny důležité pro celkové zdraví psa, pro činnost ledvin, stav kůže a srsti a pro reprodukci. Bílkoviny poskytují aminokyseliny, které jsou potřebné pro růst a obnovu tělních tkání, a také dodávají energii. Minerální látky jsou nutné např. pro pevnost kostí a zubů (vápník a fosfor), draslík obsažený v buňkách je potřebný zejména při nervových přenosech, svalovém metabolismu a metabolismu vody, sodík v mimobuněčných tekutinách je nutný pro základní fyziologické funkce a společně s chlórem představuje většinu elektrolytů v tělních tekutinách a hořčík se podílí na normální funkci srdce, kosterní svaloviny a nervových tkání. Stopové prvky (železo, měď, mangan, zinek, jód, selen, kobalt a další) se vyskytují ve velmi malých množstvích, ale jsou důležitou součástí mnohých enzymů, hormonů a vitamínů, ovlivňujících důležité životní procesy. Vitamíny jsou nízkomolekulární látky, které zabezpečují normální fyziologický vývin a životní pochody organismu.Malá plemena psů (od dvou do deseti kilogramů) vydávají denně energii v hodnotě od 230 do 750 kcal, střední (15 až 25 kg) 1000 až 1500 kcal a plemena velkých psů (nad 30 kg) od 1600 kcal výše.


 


Druhy krmiva

Podle úplnosti obsahu živin rozlišujeme krmiva kompletní a doplňková. V kompletních krmivech jsou již zastoupeny všechny výživné látky a nezbytné složky ve vyváženém poměru, doplňková jsou určena buď k míchání s jinou složkou (např. vitamínové těstoviny pro míchání s masem), nebo jako pochoutky.

Podle podílu vlhkosti v krmivu se prodávají krmiva vlhká, obsahující sedmdesát až osmdesát procent vody, polosuchá s patnácti až dvaceti procenty vody a suchá s vlhkostí max. do deseti procent. Z hlediska výživné hodnoty jsou všechny tři typy rovnocenné a záleží tak jen na chuti psa nebo možnostech chovatele. Polosuchá krmiva po otevření obalu rychle vysychají a ztrácejí na chuti i na kvalitě. Nejtrvanlivější krmiva, koncentrovaná do malého objemu a tedy i nejvíce skladná, jsou suchá. Psi mají ovšem většinou v oblibě krmiva s vyšším podílem vlhkosti, která uvolňuje chuťové a aromatické látky - tj. různé konzervy nebo salámy. Pro chovatele to však znamená připravit si větší zásoby, protože vyšší obsah vody znamená zvýšit krmnou dávku. Lze však zkombinovat granule s konzervou, pokud je pro směs použita stejná značka a druh.

Dalším kritériem, podle kterého lze krmiva členit, je jejich určení. Jako existují krmiva pro různá zvířata, i v rámci jednotlivých kategorií jsou nutné další varianty, aby byla strava pro všechny životní etapy zvířete vyvážená a obsahovala důležité živiny v příslušném poměrném zastoupení pro daný věk, zdravotní stav nebo množství vydávané energie. Krmiva určená psům jsou tedy vyráběna v mnoha druzích – pro štěňata, pro kojící feny, pro pracovní a aktivní psy, pro seniory i pro dospívající a existují dokonce i dietní směsi pro obézní psy.

Jak poznat kvalitu

Na trhu je takové množství krmiv pro psy, že se v nich jen těžko lze orientovat. Při výběru značky se chovatelé řídí nejen výživnou hodnotou a vhodností krmiva, ale samozřejmě také cenou. V ceně za krmivo je zahrnuta kromě hodnoty materiálu, práce, režie, reklamy, náklady na vývoj atd. také značka. Je na každém chovateli, aby posoudil, zda se mu vyplatí kupovat zboží, které má stejnou výživnou hodnotu jako jiné, třebas od méně známého výrobce. Extrémně levné výrobky mohou obsahovat nekvalitní suroviny nebo značit technologické nedostatky při výrobě, či jsou baleny do nevhodných obalů, které nezaručí trvanlivost krmiva, nebo nebudou obsahovat všechny živiny, které pes potřebuje. To se projeví například i tím, že bude konzumovat vyšší než doporučené dávky, takže se chovatel dalším "výhodným" nákupem nakonec dostane na stejnou cenu, jakou by zaplatil za menší, ale kvalitnější dávku.

Až potud ovlivňuje výběr značky krmiva chovatel. Neméně důležitým kritériem, než jsou ta racionální, je samozřejmě to, zda zvolené krmivo psovi chutná. Pro začátek je vhodnější kupovat menší balení, protože se ještě může ukázat, že krmivo sice vyhovuje chuti psa a záměrům i kapse chovatele, ale že je pes špatně snáší. Zda psův organismus krmivo využívá v maximální míře, se pozná během několika dnů na psích výkalech (přivykání na nový typ potravy může trvat až týden), které musí být pevně formované, a po několika týdnech na psovi samotném. Dobře krmený pes mění váhu jen v souvislosti s dospíváním, příp. s březostí, je čilý, má zdravou kůži a lesklou srst.


Dávkování

Součástí každého krmiva musí být ze zákona (stejně jako u všech jiných výrobků) informace v češtině o jednotlivých složkách a jejich množství, a to vč. druhů konzervačních látek, dále označení výrobce a dovozce, datum výroby a spotřeby a také návod na krmení. Součástí návodu jsou také doporučené krmné dávky pro různé váhové kategorie psů. Je třeba uvědomit si, že se jedná o doporučené dávkování, které nezohledňuje konkrétní potřeby každého psa. Je proto na chovateli, aby posoudil, zda a nakolik se od těchto doporučení odchýlí.

Nejčastější důsledky chyb ve výživě psů

Nejčastější následky nesprávného krmení jsou obezita, podvýživa a křivice.

Obezita se vyznačuje typickým ukládáním tuku nejen v podkoží a slabinách, ale také v játrech, ledvinách i srdci. Její příčinou je soustavné překrmování při nedostatečném pohybu psa. Na obezitě se podílejí i další faktory jako konstituce psa, pohlaví, věk, nemoc apod. Obézní pes se nerad pohybuje a snadno se unaví. Pro zdraví i psychickou pohodu psa je nutné zavést redukční dietu pozvolným přechodem na dietní kompletní stravu, která neobsahuje tuky a cukry, jeden den v týdnu zavést hladovku a umožnit psovi dostatek pohybu.

Podvýživa, chorobný stav provázený úbytkem tělesné hmotnosti a sníženou odolností organismu, může být způsobena několika faktory. Častou příčinou bývá chyba v krmení psa – ať už tkví v nedostatečném množství potravy, nebo v nevhodnosti, neúplnosti či dokonce škodlivosti krmiva. Dalšími důvody mohou být poruchy v přijímání potravy a možné onemocnění trávicího aparátu, případně poruchy metabolismu (např. cukrovka), neléčené infekce, napadení střevními parazity nebo nádorová onemocnění. Nemocné zvíře slábne, neochotně se pohybuje, má vpadlé oči a skelný pohled. Patrné jsou kosti rýsující se pod kůží a povislá, málo elastická kůže s nelesklou srstí. Řešením je odstranění prvotní příčiny a výměna krmiva.

Křivice (rachitida) postihuje zejména štěňata a mladé psy. Je to porucha látkové přeměny vápníku, fosforu a vitamínu D, při které je narušena mineralizace kostí. Ty se pak bortí a deformují pod váhou těla. Patrný bývá tzv. rachitický hrudník, který je špatně klenutý a v místě spojení žeber a chrupavek vytváří zřetelné zesílení (rachitický růženec). Deformované kosti a klouby postižená zvířata bolí, takže se hůře pohybují, štěňata zaostávají v růstu a mohou mít potíže s vývojem chrupu. Léčba zvířat spočívá v úpravě stravy a doplnění o vápník, minerály a vitamíny, v dočasném omezení pohybu a ve snížení tělesné hmotnosti psa. Léčba není úspěšná u dospělých psů.

Dávkování

Součástí každého krmiva musí být ze zákona (stejně jako u všech jiných výrobků) informace v češtině o jednotlivých složkách a jejich množství, a to vč. druhů konzervačních látek, dále označení výrobce a dovozce, datum výroby a spotřeby a také návod na krmení. Součástí návodu jsou také doporučené krmné dávky pro různé váhové kategorie psů. Je třeba uvědomit si, že se jedná o doporučené dávkování, které nezohledňuje konkrétní potřeby každého psa. Je proto na chovateli, aby posoudil, zda a nakolik se od těchto doporučení odchýlí.


Voda je život

Pes musí mít k dispozici neustále pitnou vodu. Potřeba tekutin se zvyšuje v závislosti na typu užívaného krmiva, protože zatímco krmivo v konzervách obsahuje zmíněných více než 70 % vody, granulované pouhých 15 %. Přesto lze v zásadě doporučit potřebné množství tekutin v návaznosti na velikosti psa. Malá plemena do 10 kg váhy spotřebují denně asi 400 ml vody, střední 800 až 1200 ml a velcí psi s váhou nad 40 kilogramů více než 1600 mililitrů. Během letního období je spotřeba vyšší, také nemocní psi (zejména při zvracení a průjmech) musí přijímat tekutiny ve vyšším množství, a pokud sami nepijí, je třeba je hydratovat nitrožilně nebo injekčně. Pro nemocného psa jsou kromě vody vhodné různé čaje, odvar heřmánku, pelyňku, zeměžluče apod. Pokud je třeba z nějakého důvodu nápoj přisladit (aby psovi víc chutnal, nechce-li pít), používá se hroznový cukr. Řepný cukr (sacharóza) je nevhodný, protože sám o sobě průjem podporuje. Ze stejného důvodu nepodáváme ani mléko. Někteří psi nesnášejí laktózu, protože mají nedostatek enzymu, který laktózu štěpí, takže i u zdravých jedinců může mléko způsobit dlouhodobý průjem. Dostatečné množství vody je důležité také pro štěňata, starší psy a kojící feny a při vyšší zátěži psa.

Voda je základ života a je nezbytnou součástí organismu, což platí nejen pro psy. Nedostatek vody způsobuje dehydrataci, která vede ke vzniku široké škály potíží. Těžké následky na zdraví může mít ztráta i pouhé jedné desetiny vody, proto by měl pes mít neustále přístup k čisté, čerstvé vodě.

 
 

Portrét