Psí spánek není (stejně jako lidský spánek) vždy stejně kvalitní. Rozlišujeme ho na lehký a hlubší. Během lehkého spánku jsou smysly psa ve střehu. Oči má zavřené, ale uchem poslouchá i ty nejjemnější zvuky. Hluboký spánek trvá max. 20-30% celkové doby spánku. Pes je úplně uvolněný a zpravidla je těžké ho vzbudit. Při spánku má být dospělý pes pokud možno v klidu. Oproti štěněti, kterému zpočátku chybí matka nebo sourozenci a cítí se opuštěno i když leží v teplém, měkkém pelíšku, dospělému psu nevadí, když spí sám.
Dříve než se pes svine do pelechu, několikrát se otočí kolem své osy. Některý jednou, dvakrát, jiný vícekrát... O tom, proč se pes točí před ulehnutím dokola, psalo už několik přírodovědců, včetně Darwina. Všichni si jistě také vzpomeneme, jak o uléhání pojednává Karel Čapek ve své knize Dášenka. Dlouhou dobu se toto instinktivní chování vykládalo jako atavismus (dědičné znaky po vzdálených předcích). V pravěku si musel pes před spaním sešlapat listy a trávu, aby si vyšlapal příhodné místo na spaní. Trümler naopak vykládá toto točení tím, že si pes musí prohnout hřbet, aby mohl zaujmout spací polohu. A proto se před ulehnutím otáčí, aby si protáhl páteř a upravil si ji do správné spací polohy - dokolečka. Je-li páteř během dne hodně namáhaná, pes se musí otočit vícekrát, aby si ji pořádně, obratel po obratli, protáhl. Když se vzbudí, vstane a chce znovu ulehnout, musí se opět několikrát otočit, aby ztuhlou páteř procvičil a opět ohnul do kruhu. Je zajímavé, že čím delší nohy psi mají, tím delší dobu potřebují, než zaujmou správnou polohu.
Jsou ale i živočichové, kteří spí v poloze na břiše, na boku, na zádech či v sedě, ale hlavní spací poloha psů je ležení v kruhu. Ve spánku se tedy pes svine do klubíčka, což je nejchráněnější tělesná poloha. Hrudník, břicho a genitálie jsou dobře skryté. Někteří psi ale přece jen rádi spí roztaženi na břiše: zadní nohy jsou natažené dozadu, hlava položená na předních nohách a břicho je opět kryté..., což je také spací poloha novorozených štěňat. Spící pes také často mívá hlavu obrácenou ke dveřím své boudy nebo místnosti, v níž spí.
Jistě všichni víme, že i psi mají často sny. Štěňata se ze spaní zmítají, šermují tlapkami, cukají ušima. Dospělí psi najednou začnou ze spaní kňučet, klapat tlamou, hýbat nohama, vrčet... To jsou nejspíš někde na lovu. Známe-li dobře svého psa, víme jestli se mu zdá dobrý nebo špatný sen. Při zvláště špatných snech se pes chvěje po celém těle. Pokud zvíře vzbudíme v tomto okamžiku, jeho pohled je zmatený a chvíli trvá, než se skutečně probudí. Obdobně jako u lidí.
Místo na spaní by si měl pes najít sám. Mělo by být příjemné, pohodlné, chráněné před průvanem a nemělo by být na studené podlaze nebo u topení. Pes se má ve svém pelíšku cítit bezpečně, to by měla celá rodina respektovat. Také požaduje ""svůj"" klid, ale zároveň chce také ze svého místečka pozorovat vše, co se děje kolem. Proto mu pelíšek udělejte tam, odkud dobře uvidí na dění v rodině. V případě většího prostoru není nic neobvyklého, když míst k odpočinku má hned několik, nebo alespoň dvě, aby si mohl vybrat. Předejdete tím také tomu, že se večer u televize nepoperete o váš gauč a váš miláček se nebude cítit odstrčený.
Vybrat pelíšek svému psu by neměl být velký problém. Na výběr je mnoho variant, ale myslete na velikost, která by měla být dostačující i v případě, že si pejsek bude libovat v jiné poloze než smotaný do klubíčka. Může to být molitanový domek nebo polštář s pevnými či měkkými boky, proutěný košík apod. Vždy ale potřebuje dostatek místa, aby se mohl natáhnout a měl by mít tzv. krytá záda, tedy ""stěny"" v nichž se cítí být chráněný.
Pozorujete-li svého pejska při probuzení, jistě jste si všimli, že je legrační. Pes většinou nejdříve změní svou polohu do polohy ""sfingy"" a dlouze zeširoka zívne. Pak vstane, protáhne přední packy a prohne hřbet, nahrbí se, natáhne se... protahuje si celé tělo, a to vše probíhá za mohutného zívání.